Vtipné zážitky z dětství

30 července

,,Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje." - Antoine de Saint-Exupéry

Když slyším tenhle krásný a pravdivý citát, vždy si vybavím své bláznivé dětství. V dnešní době děti mají počítače a pravděpodobně nikdy nezažijí věci jako my dřív. Jasně, nejsem tak stará, ale věřte mi, počítač jsem doma měla až někdy v mých dvanácti letech. Takže většina mých zážitků se odehrávala venku, s rodinou ... co vám budu povídat, prožila jsem krásné děství a jsem za něj vděčná hlavně lidem okolo sebe.

Abych to uvedla na pravou míru. Jsme já, ségra a bratranec. Ségra je o tři roky mladší než já a bratránek o rok a půl starší. A teď vám napíšu pár zážitků, na které si vzpomínám a blbostí, co jsme vyváděli. 

Většinu zážitků máme díky naší milované babičce. Víte, babička je cool. Má afro a super zlatou káru. Jo, jenomže když jste malí, tak můžete sedět jen vzadu. No a nejlepší je sedět uprostřed, protože máte přehled. A vy jste tři, takže se hádáte. Co udělala babička? Jde se losovat! A teď vážně, losovali jsme. Byli tři papírky, tři místa: za babi, uprostřed a na pobli (za spolujezdcem). Proč na pobli? No, jednou se tam moje ségra pozvracela a my nikdy nepochopili, proč tam teda nemohla sedět ona. Bylo to nejhoší místo. Jo řeknu vám, to losování bylo aspoň spravedlivý, ale my museli losovat pořád. O barvu hrnku, o místo u stolu. No prostě parchanti, ale co už aspoň byly zážitky a babičku to s náma asi bavilo.

S babičkou jsme zažili i spustu výletů. Buď jsme jezdili s mamkou nebo s tetou (bratránka mamkou) a babička ta byla vždy s náma. No je pořád, teď máme zážitky s ní my. Tak jsme se vypravili třeba na Slovensko, na Orlík a tak různě. Taky jsme jednou byli s mamkama v Chorvatku. Měli jsme obří karavan a chodili jsme ve stejném oblečení. Asi to mamky bavilo, nás taky. Jednou jsme tam vyrazili na tobogány. Byla tam obří skluzavka, taková ta co jede přímo dolů a já tam chtěla taky, ale bála jsem se. Bratránek, ten šel bez problému, ségra byla ještě malá. No, byla jsem vyklepaná, ptala jsem se mamky a bratránka na rady. I když bratránek jednou sjel dolů, mamka se zeptala jaký to je, on odpověděl, že strašný, ale mamka mu řekla, ať kvůli mě říká, že super, abych tam šla. To mám mamku co? Říkala to za kamerou, víte v té době byly aktuální ty velké kamery do ruky a my měli taky jednu, teď díky ní máme své dětství ve filmu. Je to fakt super, byli jsme celkem smradi, ale je to vtipný.

Další etapa jsou bunkry. Máme velký dům a za ním stráň a pole. Na stráni jsme vždy stavěli bunkry. Na stromě, pod stromem, jednou jsme kopali i v zemi. Ještě teď tam je jáma. Taky jsme si stavěli u řeky, ale když hodně pršelo, voda nám náš domeček odplavila. Jednou jsme si našli super místo trošku jinde, babička nás vždycky přes ulici naháněla na oběd. To byla stranda, jak nás vždycky hledala a volala. Na poli jsme si hráli na vojáky. Stříleli jsme na Hitlera, no prostě jsme prdlí. Bratránek vždycky hrál, že umřel a my se ségrou vždy protestovaly, ať to nedělá, že přežijeme všichni. Jo bunkry jsme stavěli i doma, u babičky v obýváku, u nás v pokoji. No všude. Dělali jsme bordel.

Taky si pamatuji, jak jsme museli mít marťánky. Jo, dřív se fakt hodně kupovali a když byla reklama v televizi, tak jsme je chtěli. Jo, jenomže ne kvůli vitamínům, ale samozřejmě kvůli hračce. To jsme vždy vybírali, jestli modrou či růžovou barvu marťafonu. Samozřejmě i časopisy se nám kupovali kvůli dárkům. Ale měli jsme vždy se všeho radost. Jako třeba z houpacího kohouta, tam jsme se vždy dva narvali a houpali se. Měli jste ho taky? Taky nám občas mamky roztříhaly noviny na proužky a my dělali, že jsme ptáčci v hnízdečku. Pak ty noviny byly všude.

To byla hrstka mých zážitků z dětství. Mám jich ještě požehnaně. Hrozně ráda na své dětství vzpomínám a všichni ostatní okolo mě taky. Jsem fakt vděčná, že jsem měla tak krásné děství. Nejevětší podíl na něm má babička, mamka a teta. Všechno bylo super. Kdybyste chtěli další zážitky, není problém.

A jaké jsou vaše oblíbené zážitky z dětství? Vzpomínáte rádi na děství?

Mějte se krásně, 
vaše Peťula ♥

You Might Also Like

16 komentářů

  1. Moje dětství bylo hodně vtipný. Nevlastní táta nám se ségrou posílal pod dveřma pokojíčku zprávy od Fantomase, snažili jsme se morčatama "posekat" záhonek sousedce a v bazénu jsme si svazovali nohy gumičkama do vlasů a dělali jsme, že jsme mořský panny. Což teda já jsem! :D
    Na svoje dětství moc ráda vzpomínám a i když to není až tak dávno, pořád mi to připomíná, že jsem stará raketa a už se o sebe musím umět postarat. Krušný časy, co si budem povídat..:D
    Silvi
    https://silviwitchen.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé to je super, to s tou gumičkou mě nikdy nenapadlo :D taky jsme si hrály se ségrou na mořský panny, ale v moři, plavaly jsme jako ony :D super zážitky prostě :D přesně tak :) :D

      Vymazat
  2. Pěkné zážitky. Já jsem naštěstí také měla takovéhle dětství a lítali jsme pořád venku, že ani rodiče o nás nevěděli. Bylo to super. Nezávidím dnešním dětem to jejich dětství u počítače, mobilů a internetu. Jsem ráda za hry venku. Bunkry taky pamatuji. Vždycky jsme stavěli nové a nové :D
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  3. Zrovna včera jsme doma koukali na videa z dětství také natočené právě tou velkou kamerou :D! Jinak vtipné zážitky, tenhle článek mě bavil :). Úplně jsem si vybavila i to své dětství. Jsem ráda, že my jsme ještě z té generace, kdy tolik nebyl internet a počítače.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kamery byly super! :D Děkuji moc :) Přesně tak, máme štěstí :)

      Vymazat
  4. To losování teda není vůbec špatný nápad! Mám dva mladší sourozence a občas by jim to fakt mohlo pomoct :D A úplně jsem dostala chuť na marťánky! K těm bunkrům můžu říct, že mě bavilo hlavně, když byla bouřka, stavět s bráchou bunkr uvnitř. Vždy jsme dali křesla a pár židlí k sobě, hodili přes to peřinu a hlídali, aby nám tam nikdo nevlezl. Pak jsme vždycky vylezli na výpravu třeba pro babiččin koláč. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo to máš pravdu, aspoň jsme se pak nehádali :D Jééé to je super :D Bunkry byly top! :D

      Vymazat
  5. Příběhy z dětství jsou nejlepší! :) Já si třeba většinu moc nepamatuju, ale když nějaký příběh se mnou, když jsem byla ve školce, rodiče nebo příbuzní vypráví, ukazují fotky, tak se tomu neskutečně směju a mám takový ten pocit štěstí, jaké krásné dětství jsem zažila, i když si to moc nepamatuju, jak jsem už psala :D Dětství je nádherné a někdy mi opravdu chybí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je hezký, že ti to aspoň takhle vypráví :) Přesně, taky mi občas chybí, člověk je šťastný a bez starostí :)

      Vymazat
  6. Jé, to je roztomilé :3 My jsme si taky dělali hodně často bunkry, akorát v křovích a takových těch ozdobných velkých vrbách. Jednou nám ji ale město ostříhalo. To bylo pro nás nejhorší. Já nejraději vzpomínám na školku. Byli jsme tam parta tří dětí. Já, kamarádka a kamarád. Pořád jsme si na něco hráli. Nejčastěji na lvího krále :D A nemálokrát jsme dostali na zadek, protože jsme v "umývárně" vylévali vodu a klouzali se. Jinak potom období školy moc nemusím. Zvlášť od šesté třídy. Nejhorší období, všichni jsme si hráli na dospělé a tak :D



    Juno

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé to je super! :D To by mě nenapadlo klouzat se v umývárně :D To máš pravdu, pak už to bylo takové nic moc :D

      Vymazat
  7. Detstvo je najkrajšie obdobie života. Máš pravdu, dnešné deti sú iba na počítačoch, no myslím si, že za to môžu ich rodičia a doba, v ktorej žijú :) Pekné zážitky, ja mám tiež páru takých nezabudnuteľných. Tie sa hlavne týkajú úrazov, ktoré sa mi stali (pokosená noha, modriny od pádu z bicykla :D).. Ale inak sú tiež zážitky pekné a mám rada spomínanie :)

    Wear the Confidence

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu, taky bych vinila rodiče :) Jéj :D

      Vymazat

Děkuji moc za jakýkoliv komentář, všech ohlasů si moc vážím :)

Visitors

Follow by Email

Blog archive