Znáte to. Ty lásky z dětství. Líbí se vám nějaký kluk a prostě ho musíte mít. Děláte všechno proto, abyste se mu zalíbili a on, na to moc nereaguje. Prostě kluci no, co si budem povídat, už od děství je to s nima peklo. I já měla svou děstkou lásku, teď si můžete poslechnou můj příběh, asi to bude sranda.
Začalo to už asi ve školce. Víte, jeden kluk je hrozně hezký, vysoký a tak je i oblíbený. Každá holka ho chce mít. Jenomže vy chodíte do jiné třídy. Naštěstí nastupuje základka a to už spolu ve třídě jste. Nejdřív takové ty blbinky, pošťuchování, ale nikam to nevede. Tak ho chcete získat, že uděláte vše pro to, aby byl váš.
A tak to začalo. Třetí třída. Milostné dopisy. A že jich bylo požehnaně, nekecám. Moje, v té době nejlepší kamarádka mi vždy pomáhala vymýšlet, co mám do dopisu napsat, aby na něj reagoval. Nejčastěji to byla tahle básnička:
Srdce srdci srdce dalo,
srdce srdci přísahalo.
A teď srdce prosí,
ať ho srdce v srdci nosí.
No fakt, bylo mi devět. Tuhle básničku jsme s kamarádkou pořád používali. Ona zas pro svého idola. Následovala tuna namalovaných srdíček a pusinek. Pak jsme "tajně" předali dopis klukovi. Jo těch dopisů, bylo dost, možná pět nebo víc, už nevím. Ale víte co? Ten kluk na to snad nikdy nezreagoval! Jasně bavili jsme se dál, ale prostě to bral asi humorem a ne moc vážně. Jako, jak mohl odmítnout?! Třetí třída, kluci nic nechápu.
Pak přišel zlom. Ten kluk se stěhuje. Všichni jsme byli něsťastní, protože byl hrozně oblíbený, všichni ho měli ve třídě rádi. Hlavně holky že. Pamatuji si jak jsme se s mojí rivalkou předháněly. Chlubila se mi, jak si s ním dala pusu (takovou tu děstkou). No samozřejmě já zuřila. Nevím ani, jestli to byla pravda. Když se kluk odstěhoval, rozhodla jsem se jednou pro něj uspořádat párty. Byla u nás doma na zahradě, nechápu, že to mamka schválila. Měla tu asi tuset hopsajících dětí a nevadilo jí to. Ten kluk sice přijel, ale asi jen na hodinu. No prostě se pusa zas nekonala.
A tak skončila moje první děstská láska. Doteď na to vzpomínám. Dřív jsem se styděla, když mi to někdo připomněl, nebo řekl jeho jméno. Ale teď to beru s humorem. Vždy mi bylo devět! Už od školky kujete pikle na kluky, kdo by to byl řekl. Dnes to můžu aspoň prožívat znovu v podobě mé malé sestřenice, kdo ví, třeba taky s něčím takovým přijde. Aspoň bude stranda.
A to už by bylo o mé lásce vše. Měli jste taky nějakou děstskou lásku?
Mějte se krásně,
Vaše Peťula ♥