,,Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje." - Antoine de Saint-Exupéry

Když slyším tenhle krásný a pravdivý citát, vždy si vybavím své bláznivé dětství. V dnešní době děti mají počítače a pravděpodobně nikdy nezažijí věci jako my dřív. Jasně, nejsem tak stará, ale věřte mi, počítač jsem doma měla až někdy v mých dvanácti letech. Takže většina mých zážitků se odehrávala venku, s rodinou ... co vám budu povídat, prožila jsem krásné děství a jsem za něj vděčná hlavně lidem okolo sebe.

Abych to uvedla na pravou míru. Jsme já, ségra a bratranec. Ségra je o tři roky mladší než já a bratránek o rok a půl starší. A teď vám napíšu pár zážitků, na které si vzpomínám a blbostí, co jsme vyváděli. 

Většinu zážitků máme díky naší milované babičce. Víte, babička je cool. Má afro a super zlatou káru. Jo, jenomže když jste malí, tak můžete sedět jen vzadu. No a nejlepší je sedět uprostřed, protože máte přehled. A vy jste tři, takže se hádáte. Co udělala babička? Jde se losovat! A teď vážně, losovali jsme. Byli tři papírky, tři místa: za babi, uprostřed a na pobli (za spolujezdcem). Proč na pobli? No, jednou se tam moje ségra pozvracela a my nikdy nepochopili, proč tam teda nemohla sedět ona. Bylo to nejhoší místo. Jo řeknu vám, to losování bylo aspoň spravedlivý, ale my museli losovat pořád. O barvu hrnku, o místo u stolu. No prostě parchanti, ale co už aspoň byly zážitky a babičku to s náma asi bavilo.

S babičkou jsme zažili i spustu výletů. Buď jsme jezdili s mamkou nebo s tetou (bratránka mamkou) a babička ta byla vždy s náma. No je pořád, teď máme zážitky s ní my. Tak jsme se vypravili třeba na Slovensko, na Orlík a tak různě. Taky jsme jednou byli s mamkama v Chorvatku. Měli jsme obří karavan a chodili jsme ve stejném oblečení. Asi to mamky bavilo, nás taky. Jednou jsme tam vyrazili na tobogány. Byla tam obří skluzavka, taková ta co jede přímo dolů a já tam chtěla taky, ale bála jsem se. Bratránek, ten šel bez problému, ségra byla ještě malá. No, byla jsem vyklepaná, ptala jsem se mamky a bratránka na rady. I když bratránek jednou sjel dolů, mamka se zeptala jaký to je, on odpověděl, že strašný, ale mamka mu řekla, ať kvůli mě říká, že super, abych tam šla. To mám mamku co? Říkala to za kamerou, víte v té době byly aktuální ty velké kamery do ruky a my měli taky jednu, teď díky ní máme své dětství ve filmu. Je to fakt super, byli jsme celkem smradi, ale je to vtipný.

Další etapa jsou bunkry. Máme velký dům a za ním stráň a pole. Na stráni jsme vždy stavěli bunkry. Na stromě, pod stromem, jednou jsme kopali i v zemi. Ještě teď tam je jáma. Taky jsme si stavěli u řeky, ale když hodně pršelo, voda nám náš domeček odplavila. Jednou jsme si našli super místo trošku jinde, babička nás vždycky přes ulici naháněla na oběd. To byla stranda, jak nás vždycky hledala a volala. Na poli jsme si hráli na vojáky. Stříleli jsme na Hitlera, no prostě jsme prdlí. Bratránek vždycky hrál, že umřel a my se ségrou vždy protestovaly, ať to nedělá, že přežijeme všichni. Jo bunkry jsme stavěli i doma, u babičky v obýváku, u nás v pokoji. No všude. Dělali jsme bordel.

Taky si pamatuji, jak jsme museli mít marťánky. Jo, dřív se fakt hodně kupovali a když byla reklama v televizi, tak jsme je chtěli. Jo, jenomže ne kvůli vitamínům, ale samozřejmě kvůli hračce. To jsme vždy vybírali, jestli modrou či růžovou barvu marťafonu. Samozřejmě i časopisy se nám kupovali kvůli dárkům. Ale měli jsme vždy se všeho radost. Jako třeba z houpacího kohouta, tam jsme se vždy dva narvali a houpali se. Měli jste ho taky? Taky nám občas mamky roztříhaly noviny na proužky a my dělali, že jsme ptáčci v hnízdečku. Pak ty noviny byly všude.

To byla hrstka mých zážitků z dětství. Mám jich ještě požehnaně. Hrozně ráda na své dětství vzpomínám a všichni ostatní okolo mě taky. Jsem fakt vděčná, že jsem měla tak krásné děství. Nejevětší podíl na něm má babička, mamka a teta. Všechno bylo super. Kdybyste chtěli další zážitky, není problém.

A jaké jsou vaše oblíbené zážitky z dětství? Vzpomínáte rádi na děství?

Mějte se krásně, 

vaše Peťula ♥