Na tomto blogu sice působím (skoro) 2 roky, ale hodně z vás neví, že bloguju už pěknou řádku let. V dnešním článku bych vám chtěla tak nějak představit tuhle svojí cestu. Jaké byly moje začátky, jak jsem blogovala dřív a jak nakonec vznikl tento blog? To všechno se teď dozvíte! Tak jdeme na to!

První blog.

Je to tak, svůj první blog jsem si založila v červnu 2009. Neuvěřitelné! To je fakt doba, v podstatě bloguju skoro polovinu svého života. Takže mi bylo nějakých dvanáct let a náhodou jsem si založila blog na blog.cz. Bylo to fakt náhodou, viděla jsem na internetu nějakou reklamu nebo objevila nějaký jiný blog, už sama pořádně nevím. Ale byl nějaký podnět, který mě k tomu vedl. 

A o čem byl můj první blog? Tak nějak o všem a byl vedený tím stylem jak se dřív blogovalo. Takže samé SONB (soutěž o nejlepší blog), diplomky, kusovky, celebrity. Prostě vše co mě napadlo. Ještě ten blog existuje a je to fakt sranda, sama se nepřestávám divit. Schválně, je někdo kdo si prošel takovou tou érou kusovek? Napište mi! Ale na druhou stranu ta komunita byla malá a všichni jsme byli kamarádi, to bylo fajn.

Ten blog vydržel asi tři měsíce, pak jsem přesídlila na lepší, kde jsem i delší dobu vydržela. Tam už jsem měla i od mé první blogerské kamarádky hezčí design, ne ten předvytvořený blogem. Ale obsah byl trochu podobný, možná o něco vylepšený. V tu dobu jsem milovala Lady Gaga, takže tvořila většinu obsahu blogu.

První grafika.

Líbilo se mi, když někdo uměl vytvořit svůj vlastní design na blog. Moje pokusy s grafikou začaly. Nejdřív to byly koláže, takové hrůzičky, ale časem jsem se zlepšovala. No kdybych se na ty výtvory mrkla teď, tak je to fakt sranda, ale ocenila bych tu snahu, něco bylo fakt povedené. Měla jsem i specální blog pro grafiku a ten jsem vedla souběžně s fanblogem. Začínala jsem v základním Photoshopu, nějaké animace jsem zvládala taky zas v jiném programu.

Fanblogy.

Jedna moje obrovská éra. Blogovala jsem o spoustě lidech, vystřídala řadu fanblogů a nakonec skončila v tom nejlepším. Bavilo mě přidávat novinky o celebritách, seriálech a bylo spousta takových lidí s podobným zájmem. V tuhle chvíli to byly asi moje nejhezčí období na blogu. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, se kterými jsem blog "spřátelila". Moje blogy vystřídaly krásné designy od úžasných blogových grafiček.

Grafika ve velkém.

I já jsem se stala jednou za grafiček a dělala designy na ostatní blogy. To mě hodně bavilo, v grafice jsem se vždy našla. Sice to bylo někdy pracné, požadavky složitější, ale bavilo mě to. Měla jsem dobrá období, špatná období, ale musím říct že když se zpětně kouknu na některé své vývory, tak si myslím jsou dost dobré. Jo samochvála smrdí, ale když vás nikdo jiný nepochválí tak to musíte udělat sami ne? :D Zatím nemám odvahu sem dávat svoje vývory, třeba časem když vás to bude zajímat. Ale dají se najít na deviantart, nápověda jak noha :D Grafických blogů jsem taky měla víc než dost a ten poslední stále existuje a naposled jsem nějakou grafiku na něj dělala v roce 2017, což není tak dávno. Mým velkým pomocníkem byl a stále je Photoshop CS5.

Osobní blogy.
Potom jsem na blogy přestala mít tak nějak čas. Maturitní ročník byl tím zlomovým, kdy jsem zjistila že už to není moc pro mě a samotná komunita už není co bývala. Mé blogové kamarádky taky končily, jelikož měly také dost své práce v osobním životě a já už taky zjišťovala, že mě to tak nějak nebaví a neposouvá dál. Nějaké osobní blogy přišly na chvilku, ale to nebylo ono. Pak jsem si řekla, že v nejlepším se má přestat a svůj srdcový fanblog vedený přes dva roky, jsem ukončila. Plně jsem se soustředila na maturitu a pak na začátek vysoké.
Ale blog mi prostě chyběl. Části života se prostě nevzdáte. A tak na pokyn mojí kamarádky vznikl tento blog. A bylo to super rozhodnutí v mém životě. Sice se tady nevyřádím graficky, ale fotím a objevuji nové věci. Je zase kam se posouvat a baví mě to. Moc. Je to oddech od učení a takový relax.

No a tak nějak jsem se dopracovala až sem, na jiný hosting. Ani jedné éry nelituju. Všechno v tu danou dobu jsem dělala, protože mě to bavilo, přinášelo radost a posouvalo dál. Klidně bych ty zlaté časy i vrátila, ale jsem moc ráda tam kde jsem teď.

Takže prostě nic nevzdávejte a jděte si za svým!

A jaké byly vaše blogové začátky?

Přeji krásný vstup do letních měsíců,
vaše Peťula ♥

Konečně teď budu mít zase chvilku čas tvořit na blog, škola mi tenhle rok dost dala zabrat.

Dnes je to přesně rok, co jsem na tomto blogu publikovala první článek! Hrozně to letí, tak si pojďme připomenout, co se za ten rok všechno přihodilo.

Blog byl založen 2. 7. 2017. Už dlouho jsem měla v hlavě myšlenku osobního blogu, nikdy ale nebyl podle mých představ. Nakonec na popud kámošky jsem se rozhodla začít s novým štítem na nové doméně. Blog jsem založila hlavně z toho důvodu, že toho mám v hlavě spoustu. Chtěla jsem psát, tvořit, fotit ... prostě dělat co mě baví a blog mě k tomu tak nějak motivuje. 

Hrozně bych vám chtěla za ten rok tady moc poděkovat. Hlavně všem, co sem pravidelně chodí. Nebojte vím o vás. Vy, co sem píšete krásné komentáře, podporujete mě, moc vám za to děkuji. Bez vás by tento blog nebyl takový, jaký je. Za ten rok je na blogu přes 10.000 zobrazení a 37 pravidelných čtenářů. Pro někoho je to málo, ale já jsem za to vše moc vděčná.

Určitě plánuji tento blog zdokonalovat, zlepšovat a hlavně víc psát. Vím, že teď jsem nebyla moc aktivní, ale přes léto to určitě napravím, mám toho spoustu v plánu! 

První co chci, je nový telefon. Můj fotí už opravdu otřesně, nemá pořádnou pamět a už mě dost zlobí. Říkáte si, že to moc s blogem nesouvisí, ale ano. Budu tím pádem více aktivní na instagramu, budu fotit častěji a přidávat třeba nějaké random foto články. Nechci všude tahat foťák, s novým mobilem to bude snažší, fotky budou častěji a taky instastories. A určitě mě nezapomeňte na instagramu sledovat, ať vám teda nic neunikne, jsem tam jako petula.t. A napište kdo mě sledujete, ať vás můžu sledovat taky!

No a taky nás v létě za ten rok čeká soutěž! Nebude jen tak ledajaká, takže se určitě máte na co těšit! Určitě nezapomeňte odebírat tento blog, ať vám nic neunikne! Soutěž teda nebude hned, ale myslím, že během srpna se tu objeví :)

Tak ještě jednou děkuji, pokud máte cokoliv na srdci, tak mi rozhodně neváhejte napsat.

Mějte se krásně a uvidíme se u dalšího článku.

Vaše Peťa ♥

Jelikož rok 2017 pro mě byl dost náročný a ne zrovna moc povedený, tak jsem se rozhodla, že nějaké shrnutí psát nebudu. Ale věcí jsem si oblíbila spousta, tak proč Vám je všechny nepředstavit a neukázat. Třeba pro inspiraci nebo jen tak.

Kosmetika

Jelikoži i já mám ráda kosmetiku, tak tu mám pár produktů, které jsem si za rok 2017 oblíbila. Nejsem úplně kosmetický fanatik, ale ráda si sem tam něco koupím. Obecně jsem si moc oblíbila kosmetiku Yves Rocher, které jsem propadla během léta. Z pečující kosmetiky jsem si oblíbila micelární vodu Hydrá Végétal. Co se týče vlasů, tak jsem si zamilovala šampon na mastné vlasy s kopřivou, pro který jsem původně poprvé šla do Yves Rocher a pak se to nějak zvrtlo a používám od nich skoro vše. (:D) Z dekorativní kosmetiky nesmím opomenout řasenku Sexy Pulp, která dělá skvělé řasy a není potřeba ani moc vrstev. 

Parfém

Parfém nebo toaletní vodu používám denně, takže tuto kolonku nesmím opomenout. Už dlouho mám ráda vůně od Avonu, dělají jich spoustu na různé příležitosti. Já mám nejraději Parisian Chic, je to taková jemnější vůně, na ty těžké moc nejsem. Skvělá je taky Cherish od Avonu a v létě jsem používala limitovanou vůni Collection Ete od Yves Rocher.

Seriál

Seriálů sleduji velkou řadu a spoustu z nich už i pár let. Takže jsem dlouho přemýšlela jaký vybrat, ale rozhodla jsem se pro seriál, který je ještě celkem nový a opravdu jsem si ho minulý rok oblíbila. Je jím Riverdale, což je zároveň i městečko, kde se odehrává spousta opravdu zajímavých a zvláštních událostí. Seriál má skvělé herecké obsazení a je opravdu napínavý. Pokud jste sledovali například Pretty Little Liars, tak si určitě přijedete na své. Jinak nějaký ten článek na mé oblíbené seriály plánuji protože jich je fakt hodně.

Film

Jelikož sleduji spíše ty seriály a moc nových filmů jsem za rok 2017 neviděla, tak jsem volila podle toho, na čem jsem byla v kině. A kupodivu vyhrál film, na které jsem byla na konci prosince. Je to Pitch Perfect 3, v češtině Ladíme 3. Tento film je pokračování předešlých dvou, které mám hrozně ráda, takže jsem byla nadšená i ze trojky. Je to o skupině děvčat, co zpívají akapela. Vážně mě to baví, kdo má rád hudební filmy, bude se mu to líbit. Je to vtipné, skvěle herecky obsazené a prostě úžasně prozpívané od začátku až do konce!

Kniha

Moc knih jsem v roce 2017 nepřečetla, což mě celekm mrzí. Ale škola prostě byla přednější. Co si nejvíc pamatuji za knihu, kterou jsem četla byla Dívka ve vlaku. Je to skvělá knížka, moc napínavá a hrozně dobře psaná. Mám ráda přesně tyhle typy knih, tajemné a napínavé, doporučuji!

Hudba

Jsem velký milovník hudby a v roce 2017 vydala nové album moje milovaná Demi Lovato, takže jsem měla jasno! Album Tell me you love me je prostě dokonalost, co si budeme povídat.  Dále jsem nesutále ujížděla na albu Little Mix - Glory Days, které sice vyšlo předloni, ale já to album mám hrozně ráda a poslouchám ho pořád! 

Místo

Moc míst jsem loni nenavštívila, zejména kvůli škole, protože prvák byl pro mě opravdu náročný. Ale vybrala jsem nakonec Stezku korunami stromů v Krkonoších, nikdy jsem na podobné "atrakci" nebyla a moc se mi tam líbilo. Za rok 2017 jsem taky párkrát navštívila výstaviště v Lysé nad Labem, kam se moc ráda vracím, pokud tam je výstava kytek - to je ráj, protože je hrozně ráda fotím!

Samozřejmě nakonec nesmím opomenout, že v roce 2017 jsem si založila tento blog. Už dlouho jsem něco takového chtěla udělat, ale neměla jsem odvahu, až na neustálý tlak kamarádky jsem si blog konečně založila a jsem za tom moc ráda. Hrozně bych Vám chtěla poděkovat za veškerou přízeň v podobně návštěvy, komentáře nebo odběru. Moc si toho vážím. Doufám, že Vás budu bavit i nadále.

A jaké jsou vaše oblíbené věci za rok 2017?

Mějte se krásně,
Vaše Peťula ♥

Nejlepší kamarádky. To je nálepka, kterou jsem zavrhla používat. Měla jsem hodně "nejlepších kamarádek", na základce, na střední. Všechna přátelství byla hezká, ale asi to nebylo to pravé ořechové. Nevím kde nastala chyba, ale nikdy to nevydrželo. Vetšinou se změnila naše chování, nebo se na mě daná kamarádka vykašlala kvůli lepší. 

A tak jsem prostě přestala mít víru, že si nikdy nenajdu tu nejlepší kamarádku. Ano, měla jsem hodně kamarádek, dobrých kamarádek a asi ani jednu bych neoznačila v té době za nejlepší. Protože ony měly své nejlepší kamarádky. Ale čas jde dál, časem pochopíte kdo za to stojí, a kdo ne. Pochopíte, kdo vás jen využíval a měl vás jen na své zabytí času. 

Teď už vím jaké to je mít opravdu dobrou kamarádku. Tak jsem sesmolila pár bodů, které ukazují na to, že jste našli fakt super kamarádku. Tak jdem na to!

Dělá s vámi blbosti

Dobře, tohle je pro mě asi ten nejdůležitější bod. Jsem hrozně živelná a prdlá, no blondýna, co si budem povídat. A každá blondýna potřebuje svou brunet kamarádku. Možná proto mám samé brunet kámošky. Je to jednoduché, uděláte vtip, kamarádka ho pochopí. Smějete se na celé kolo a je vám spolu dobře. Jdete po ulici a melete blbosti, ale kámarádka vaše blbosti prostě žere, protože jste na stejné vlně. Vymýšlíte zvrhlé nápady, předvádíte šílené kousky, ale prostě vás to baví, jste sami sebou - a to je velmi důležité, nemusíte se přetvařovat.

Nepomlouvá vás za zády

Jasně, že tohle je věc, kterou nemůžete nikdy vytušit a každý to dělá. Ale já vím, že moje kamarádka mě nepomnouvá. Víte proč? Věřím jí. Je jí to vidět na očích, prostě vím, že má dobré srdce a našeho přátelství si váží. Pokud chcete mít kamarády, fakt dobré kamarády, tak nepomlouvejte. Znám to moc dobře, jak to pak dopadá.

Je tu pro vás

To je hrozně důležitá vlastnost kamarádek. Když jste smutné, napíšete jí, zavoláte a víte, že je tu pro vás. Vyslechne vás a vy ji taky. Měla jsem kamarádku, u které mi přišlo, že mluví pořád jen o sobě a když jsem něco vyprávěla já, tak ji to nezajímalo. Je důležité mít ten pocit, pocit, že se stará a Vy taky.

Podporuje vás

Pokud jde třeba o školu, sport a jiné aktivity. Připadáte si, že to nezvládáte, nemáte šanci "vyhrát". Kamarádka tu je a zvedne vám sebevědomí. Podpoří vás, ví, že za to stojíte a stejně tak vy víte, že ona za to stojí. Dokážete to, máte její víru i podporu. Stejně tak to je s vašimi zálibami. Je důležité, abyste se navzájem respektovali a nepředháněli. Soutěživost je podle mě největší zabiják přátelství.

Podniká s vámi výlety, akce

Pokud máte chuť někam zajít a nemáte doprovod, je tu kamarádka. I když se jí moc nechce, kvůli vám to udělá. I vy to pro ni uděláte. Pak spolu jezdíte na výlety, chodíte ven, na večeře a je to prostě super. Užíváte si společnou přítomnost a taky se někam podíváte.

To jsou podle mě velmi důležité znaky nejlepších a velmi dobrých kamarádek. Když by se mě někdo zeptal před dvěma roky, kdo je má nejlepší kamarádka, komu mohu věřit, asi bych neřekla konkrétní jméno. Nyní už vím jaké to je mít opravdu dobrou a skvělou kamarádku! Jsem moc ráda, že přes všechny překážky jsem konečně našla někoho, na koho se mohu spolehnout. A ona to ví! 

Taky díky vysoké jsem poznala spoustu super holek a jsem jim moc vděčná, že mi z toho hororu dělají lépe snesitelnou komedii.

Moc vám děkuji holky moje, za vše. Díky, že mě podporujete v blogu. Ostatně nebýt vás všech, tak by ani nevznikl. Mám vás moc ráda a těším se na další roky strávené s vámi!

A to už je vše. A co vy? Máte nejlepší kamarádku? Jak jste na tom s tímto pojmem?

Mějte se krásně,

Vaše Peťula ♥

btw. na úvodní fotce můžete vidět náramky, které jsem udělala mě a kamarádce, ano, ta bílá ruka je moje :D

A máme po Vánocích! Doufám, že jste si svátky patřičně užili a strávili je v přítomnosti svých nejdražších. Teď už ale přichází ten shon, kdy nám začne nový rok! To tak letí, přijde mi to jako včera, kdy byl leden a teď je to tu zas!

Spousta lidí si na Nový rok dává předsevzetí. Nový rok v podstatě pro někoho znamená nový život. Hodí starý rok za hlavu a jsou přesvědčeni, že je čeká jen to nejlepší. Ale je to opravdu tak?

Já sama kdysi patřila k lidem, kteří si na Nový rok slibovali, ale nakonec mě to nějak přešlo. Když se nad tím zamyslím, vždy když jsem si dala novoroční předsevzetí, tak nějak jsem ho nedodržela. Možná jsem neměla silnou vůli a nebo jsem si řekla, že je to hloupé předsevzetí, které stejně nikdo nedodržuje.

Pro někoho je to příhodné, 1. ledna je hezké datum, nový start. Říká se, jak po Nový rok, tak po celý rok. Ale já jsem zastánce toho, že proto abyste něčeho dosáhli, nemusíte začít na Nový rok. Můžete začít kdykoliv. Dnes, zítra, za týden, ale důležité je, že toho dosáhnete. Je hezké si dát novorční předsevzetí a ještě hezčí je, že je skutečně dodržíte. Ale začít s něčím teď a pokračovat v tom po celou dobu i přes další rok, je snad ještě hezčí. S Novým rokem nový život nezačne, ten může začít kdykoliv, kdy si zamanete! Jen jen na Vás jak se toho chopíte!

Já si na žádné novoroční předsevzetí nedám, mám spíš přání a tužby, kterých chci dosáhnout. Věřím, že se mi to povede, protože všechno jde, když se chce. Také doufám, že rok 2018 bude pro mou rodinu už ten lepší, protože Vám řeknu, že rok 2017 stál za houby.

Já Vám všem přeji jen to nejlepší do nového roku, hodně úspěchů, štěstí, zdraví, lásky a splněných přání! Ať je rok 2018 skvělý a užijete si jej naplno!

A jak jste na tom Vy? Dáváte si novoroční předsevzetí? Dodržujete je?

Mějte se krásně a do nového roku hodně síly!

Vaše Peťula ♥

Už se nám to blíží. První adventní neděle je tu a zanedlouho už budeme sedět u štědrovečerní večeře. Vánoce jsou mé nejoblíbenější svátky. Spousta lidí je ale prožívá se stresem a láme se hlavu nad dárky pro druhé. Já Vám přináším pár tipů, pokud tedy ještě nemáte nakoupeno. Pro někoho je velký oříšek vybírat dárky, ale ono je to vlastně celkem jednoduché. Tak jdeme na to!

Kosmetika

To asi nikoho nepřekvapí. Kosmetiku miluje skoro každá žena. Ale dávejte si pozor, pokud něco kosmetického vybíráte. Spousta žen preferuje určitý typ kosmetiky (značky), tak se stačí zaměřit na to, co používá a co jí třeba dochází. Určitě se hodí vlasová kosmetika, různé dárkové sety do koupele nebo balíčky dekorativní kosmetiky. Záleží jestli si potrpí na luxusu a sahá po dražších značkách jako např. teď velmi oblíbená Mary Kay, nebo je spokojená s levnějšími produkty z drogerií. V tomto případě bych doporučila dárkový poukaz, třeba do drogerie DM. Pokud si nevybere kosmetiku, může sáhnout po prostředcích na úklid, což se určitě hodí. Vybere si zkrátka co se jí zlíbí. 

Knihy, časopisy

Moje rodina čte opravdu hodně a knihy nejsou úplně levná záležitost. Pokud má daná osoba ráda třeba určitého autora nebo jistý typ literatury, máte vyhráno! Pokud si nevíte rady, opět poukazem do knihkupectví nic nezkazíte. Určitě je skvělým dárkem i předplatné časopisu, hodně starších si kupuje např. Chvilku pro tebe, je tam jak čtení i luštění. Tím svou babičku nebo dědečka určitě potěšíte. Pokud máte v rodině někoho kreativního, časopis Kreativ je podle mě skvělý tip!

Šperky

Jen velmi málo žen nenosí šperky. Krásné doplňky seženete i jinde než u Pandory. Stačí se porozhlédnout. Zaměřte se hlavně zda žena preferuje zlato či stříbro. Chirurgická ocel vypadá taky hezky, hodí se třeba pro mladší. Výběr šperků je velký a krásným náramkem určitě nic nezkazíte. Pro muže doporučuji třeba nové hodinky.

Vstupenky do divadla, kina, konzert ...

U nás jsou vstupenky do divadla oblíbený dárek. Je to krásný kulturní zážitek, stejně někoho potěší i volňásky do kina, pokud víte, že tam rád chodí. U divadla se zaměřte na žánr, komedie, muzikál, drama, výběr je velký. Do kina prodávají poukázky a sám obdarovaný se může podívat na film, který si vybere. Samozřejmě si dejte pozor, abyste darovali vždy alespoň dvě vstupenky (já bych do divadla třeba sama nechtěla jít), což se vám může výrazně odrazit v ceně. 

Dekorace a doplňky do bytu/domu

Pokud máte někoho, kdo sí zařídil nové bydlení, je to určitě vhodný dárek. Já osobně mám ráda různé dekorace a čáčuriny, je to věc, co dělá domov domovem. Svíčky a svícny, vázy a sklenky, dřevěné dekorace, je toho moc, záleží na každém, co preferuje.

Praktické věci

I když to možná zní zvláštně, ale třeba záclony, povlečení a prostěradla nejsou úplně levnou záležitostí. Myslím, že to není špatný dárek. Zde jde hlavně o vkus, doporučuji volit spíše něco tlumeného a ne moc načančaného. Méně je někdy více. Stejně se hodí i třeba ubrusy, skleničky, formy, tácy a jiné potřeby pro vaření. Utěrky, prachovky, ručníky ... je toho velká škála.

Oblečení a boty

Další z hodně darovaných věcí. Zde jde spíše o problém velikostí a stylu. Ale pokud třeba víte, že vaše sestra ráda nosí černé legíny, jednobarevná trička, tak to určitě nebude zas takový problém. Každého potěší poukázky do oblíbených obchodů, protože oblečení není nikdy dost. Například C&A má krásné věci a určitě každý si tam vybere. 

Elektronika a spotřebiče

Tohle je trochu ošemetná věc, ale stačí se dívat kolem. Má vaše babička starou varnou konvici a potřebovala by novou? Kamarád žije zdravě a hodil by se mu odšťavňovač na ovoce, aby si mohl dělat šťávy? A co smoothie maker? Nebo třeba krásný kávovar Dolce Gusto? Máte na výběr z velkého množství spotřebičů.

Blbosti s důvodem

Asi si říkáte co má tohle být? Ale hned Vás přivedu na správnou cestu, dám Vám příklad. Bratranec mi dal k narozeninám gumovou kachničku s hřívou, rohem a ocasem jednorožce. Pro někoho je to blbost, ale jelikož mi oba jsme takoví sví a děláme blbosti, byl to pro mě skvělý a vtipný dárek. Když to uviděl, prý hned věděl, že mi to musí koupit. Takže se zaměřte na tohle. Vidíte v ochodě nějakou věc a spojíte si ji s určitým člověkem? Do toho, kupte ji! Možná je to blbost, ale určitě potěší. Může to být i velmi osobní dárek, ale tím ukazujete že právě daného člověka znáte a máte ho rádi. Na takhle krásné věci od srdce doporučuji Albi.

Určitě Vánoce neberte jako stres, Výběr dárku je ve skutečnosti jednoduchý, stačí si všímat. Prožijte krásné svátky se svými blízkými.

A jak jste na tom Vy s dárky na Vánoce?

Mějte se krásně,

Vaše Peťula ♥

Taky vám přijde, že čas poslední dobou plyne hrozně rychle? Přijde mi to jako včera, kdy jsem slavila osmnácté narozeniny a teď? Ve čtvrtek mi bylo 21! Fakt to letí! 

Jako malá jsem se vždy na narozeniny těšila, protože jsem se blížila pomalu, ale jistě k dospělému věku a když jste starší než jiný spolužák, cítíte se jako king. Poslední dobou narozeniny tolik neřeším, možná je to tím, že mám plno jiných starostí. Ale zatímco jako malá jsem "stárla pomalu", teď mi přijde, že se ani nenaději a jsem o rok starší.

Čím jsem starší, tím víc mě potěší jakýkoliv dárek. Jako mladší jsem třeba neměla ráda překvapení, protože mi třeba někdo dal blbost, která se akorát válela doma. Dárky jsem si hrozně ráda vybírala. Teď jsem ráda za každou maličkost, kterou dostanu od srdce. Když si člověk dá námahu, přemýšlet nad tím, čím vás potěšit. Dá vám něco co vás vystihuje, protože vás opravdu a dobře zná.

Letos jsem vůbec nepočítala s tím, že budu mít k narozeninám dost. Pořád mám starosti se školou a samozřejmě jsem ani nechtěla nějak moc velkou oslavu, protože se musím stále učit. Ale mamka s babičkou mě překvapily a upekly mi krásný dortík. To je ono, tak si narozeniny představuji. Hrozně mě to potěšilo a navíc upekly red velvet cake, který jsem ještě neměla. A byl výborný, moc se jim povedl.

Naopak třeba starší bratranec mi dal takovou blbost, v dobrém slova smyslu. Gumovou kachničku do vany, která má roh jednorožce a duhovou hřívu a ohon. Pro někoho je to dětinská kravina, ale my jsme oba takoví prdlouši, takže mě ten dárek fakt rozesmál a potěšil. Kamarádka mi zase dala tic tac bonbony, což je zas takový bláznivý důvod, ale taky tím pobavila a udělala radost.

Je fakt, že občas se na svůj věk vůbec necítím. Občas mám fakt přihlouplé nápady, srší ze mě energie a lidé se až občas diví, kde se všechno tohle ve mně bere. Ale jinak bych řekla, že mi věk tak nějak odpovídá. I když jsem třeba občas otravná, tak jsem ráda za to, jakou osobou jsem se během let stala. Tolik životních událostí kolem mě už teď proběhlo, spousta smutných, ale i velké množství krásných. 

Hlavně jsem se naučila, že nikdy není nic tak hrozné jak se zdá. Věřte mi, že když třeba někde neuspějete, například u zkoušky nebo pohovoru, nic to není. Jsou horší věci na světě. Důležité je, že jste zdraví a dýcháte, stejně tak jako blízcí kolem vás. To je to, na čem záleží. Občas je potřeba v těžkostech hledat to pozitivní.

Třeba časem sepíšu článek o mých životních lekcích a zkušenostech, něco osobního. Ale na to je ještě čas. Doufám, že tenhle článek dával alespoň trošku smysl.

A jak vy vnímáte narozeniny?

Mějte se krásně ♥

Vaše Peťula.

To si takhle jednou večer cestuju do Hradce. Jela jsem tam kvůli nějakému zařizování do školy, že přespím na koleji a druhý den obejdu město. A tak mám sluchátka v uších, batoh s věcmi při sobě a přemýšlím, zda mám všechno potřebné s sebou. A najednou mi to dojde! Nemám vůbec svou kosmetickou taštičku, zítra mám jít do města a v Hradci nic na líčení nemám. 

Spousta holek, spíš mladšího věku by asi zešílelo a druhý den nikam nechodila. Já jsem naštěstí zvyklá chodit nenalíčená. Používám opravdu málo malovátek, zůstávám u korektoru, pudru, řasenky a nějakého zabarveného balzámu. Makeup nepoužívám vůbec. Ale přesto mě napadlo se podívat na celou tuhle situaci trošku hlouběji.

Když jsem byla maldší, tak ve věku 14-17 let, neuměla jsem si představit jít do školy, aniž bych neměla na obličeji nějaké to zkrášlovadlo. Přijde mi, že dnešní děvčata do mají stejně. Je to prostě tak. V tomto věku se začíná s líčením a holky rády experimentují. Já třeba v osmé třídě nosila fialové stíny přes celé víčko, no vážně. V té době mi to ale přišlo v pohodě. Taky jsem měla víc akné, tak jsem se ho snažila zakrývat. Puberta dělá divy a vy snažíte líbit klukům, no tady vše přece začíná.

Ale čím se stávám starší a dospelější, tím méně se maluji. Do školy chodím nenalíčená hrozně často. No ono taky čučet do mikroskopu s vrstvou řasenky není úplně ideální. A myslím, že i ty výpary z kyselin a amoniaku by ji dokázaly rozpustit. ( :D ) Takže to není úplně na škodu, chodit nenamalovaná. Navíc vaše pleť dýchá a doplňuje živiny, které se jí pod vrstvou makeupu nedostávají. 

Taky bych řekla, že se nebojím chodit nenalíčená, protože nemám úplně špatnou pleť. Jasně, občas se vyskytne pupínek a někdy mě trápí třeba větší póry, ale to už je pak na ostatní péči. V pubertě je prostě akné přirozené a každý se jej snaží zakrývat. U mě to taky bylo taky a i teď nějaké nedokonalosti zakrývám. Ale řeknu vám, chodit nenalíčená je podle mě skvělý pocit. A to, že na vás lidi zvláštně koukají je jen jejich věc.

Podle mě ale na líčení není vůbec nic špatného. Děláme to pro sebe, chceme se líbit a hlavně třeba zvýraznit nějaké části obličeje. Já osobně mám hrozně světlé řasy, tím jak jsem blond, takže řesenka u mě udělá divy. Taky tmavá rtěnka dokáže skvěle upoutat pozornost, nejen třeba od vašich unavených očí. Ale samozřejmě platí, všeho s mírou.

Takže se mějte rády nezapomínejte, že vše děláte pro sebe ♥

A co vy, jak jste na tom s líčením? Dělá vám problém vyjít ven bez makeupu?

Mějte se krásně,

Vaše Peťula ♥

Tak tu máme říjen. To to zase uteklo. Já se přes září většinu času učila, ale i tak se něco dělo, tak nemám důvod nenapsat tento článek. Tentokrát docela včas, takže se jdeme podívat, co se u mělo dělo během září.

Jak jsem psala, tak jsem se spíš učila na zkoušky, takže jsem přestala chodit na brigádu. Ale 2. září jsem ještě se ségrou vyrazila naposled na trh do Hlavíčkova Brodu, kde jsme tedy prodávaly zeleninu. Musím říct, že všude, kde jsem zatím prodávala, se mi v Brodě líbilo nejvíc. Mají tam farmářské trhy jednou za měsíc a je to ve velkém. Hraje hudba, jsou přehlídky. Lidé jsou pravdu milí a skoro všechno se prodá. Navíc to rychle uteče, po dvanácté jsme zas jely domů.

6. září moje babička odjela do lázní. Takže jsem ji odvezla na nádraží, pomohla jí s kufrem apod. Daly jsme si kafe a rozloučily se. Takže jsem pak byla doma sama, než přijela mamka z práce neo ségra ze školy. No učila jsem se, jak jinak. 

8. září mi přišlo DVD Rande naslepo, které jsem vyhrála v jedné soutěži. Všem ten film moc doporučuji, je fakt krásný, i když je to smutné. Navíc je podle skutečné události, takže na něj určitě mrkněte. Nicméně ten den jsem si chtěla tak nějak odpočinout, tak jsem šla zlikvidovat ven zahrádku. Patizony a cukety jsem vytrhala, protože listy už zplesnivěly. Tak jsem hezky sklízela, protože úrody bylo ještě dost. No nicméně jsem pustila se mnou našeho psa. Dala jsem jí takový měkkčí patizon, ať si s ním hraje, no samozřejmě patizon snědla. Pak jsem jí odřízla cuketu, kterou taky snědla. Takže náš pes si pochutnává opravdu na všem. Divím se, že neukradla ještě dýni, beztak by si taky dala.

12. září jsem šla na zkoušku z Organické chemie II. Reakce, reakce a samé reakce. Je to nejtěžší zkouška prváku a když jsme se koukali na statistiky, tak ji má v podstatě jen každý druhý. To nás to dělalo přes 400 lidí. Každopádně na zkoušku mě vezla mamka, protože jsem ještě neměla zařízenou kolej. Měla jsem dobrý pocit z testu, který se píše jako první, ale udělala jsem hrozně hloupou chybu, takže to nevyšlo. Byla jsem naštvaná no. V ten den psala z tohoto předmětu kamarádka zápočet, tak jsme aspoň pokecaly, když jsme se dobu neviděly. Taky jsem si teda už zařídila ubytování na koleji a jela domů. Další den jsem začala na novo.

13. září jsme s mamkou a ségrou vyjely pro granule psovi, protože má speciální Light granule, asi jste pochopili, že bude jedlík, když jí chutnají i syrové cukety. Taky jsme se stavily nakoupit a hlavně zapálit dědovi svíčku na hřbitov a dát mu tam kytičku, měl by 12. října narozeniny.

16. září jsme pro lepší náladu s mamkou vyrazily na nákup do Pardubic. Užily jsme si hezký den po obchodech a taky jsme tedy dovezly na kolej věci, abych už tam mohla přespávat, když půjdu na zkoušku. Cestou zpět jsme se stavily v restauraci na pizze. Bylo to fajn, pročistila jsem si hlavu, která byla v tu dobu plná starostí a zklamání.

18. září se konal můj druhý pokus na zkoušku z Organiky. Test nebyl úplně nejlehčí, ale když jsem viděla pinakolinový přesmyk, tak jsem si oddechla a nějak jsem test s reakcemi sesmosila a vyšel mi. Díky bohu, že jsem si mohla napsat mail zkoušejícímu a měla jsem kliku, byl moc milý. U zkoušky jsem si vytáhla celkem složité léčivo, ale názvosloví mi naštěstí jde, tak jsem neměla velký problém ho pojmenovat. Jako otázku jsem měla oxidačně-redukční děje, kde se dá povídat téměř cokoliv. No byla jsem zkoušená snad třičtvrtě hodiny, protože se mě pořád na něco ptal. Když profesor řekl, že to na vyhazov není, tak jsem si oddechla a s tou trojkou odešla. Díky bohu! Spadl mi obrovský kámen ze srdce, tahle zkouška mi blokovala postup do druháku, takže si asi můžete představit, jaký to byl pro mě stres. Z radosti jsem se i rozbrečela.

22. září jsem ještě jela zkusit zápočet z Bioorganické chemie, kde zkouška není. No, jelikož jsem byla celá vyjuchaná z organiky, tak jsem se moc neučila a zápočet mi utekl o bod. Nevadí, hlavně že jdu do druháku. Den jsem si zpříjemnila nákupy po Hradci. A ano, ráda nakupuji. Hlavně do galanterie jsem chtěla, nakoupila jsem zde stužky a peříčka na výrobu lapačů snů. Pokud nesepíši DIY článek, tak si o nějaký lapač alespoň časem zasoutěžíme.

23. září měl otčím oslavu narozenin. Oslava byla venku, což bylo tak nějak mínus, lilo celý den a i pod střechou byla zima. No každopádně já jsem většinou hrála s bratránkem nějaké hry na tabletu, protože si nedávno koupil iPad, tak se musel pochlubit. Pomáhala jsem mamce s obsluhou a neustále pila teplý čaj, stejně jsem byla po oslavě nastydlá.

25. září jsem jela na zápis do druháku. I když jsem si přivstala, stejně jsem čekala hodinu na to, abych byla uvnitř minutu. No, ale za mnou byla horší fronta, takže jsem na tom byla ještě dobře. Ale zapsala jsem se, stal se ze mě oficiálně druhák na farmacii. Jupí!

27. září jsem s otčímem vyrazila na houby. Konečně se mi splnil můj sen. Našla jsem plný košík hub. Vždy když jsem šla na houby, tak jsem toho moc nenašla, konečně fakt rostly! Už se nám to ani nevešlo do košíků a museli jsme z lesa pryč. Tak víte, škoda to tam nechat. Našli jsme hlavně babky, klouzky, pak nějaké ty nepravé hříbky, ale i ty pravé. Já osobně houby nejím, ale hrozně mě baví je sbírat. Odpoledne jsem pak vyrazila pro babičku, která se vracela z lázní. Jak smutnila, že se jí nechce do lázní, tak teď smutnila, že se jí nechce domů. To víte, pohodička, nic nedělání. 

28. září navečer ke mně přijela kamarádka na přespání a 29. října jsme vyrazily spolu do víru Pardubic. Byl to moc hezký den. Koukly jsme se na zámek, celkem se prošly po okolí v zahradách a nakonec, jak se známe, nákupy. Kamarádka si vybrala s mojí pomocí super kousky do šatníku, já si taky něco koupila, ale nakonec jsem to dala mamce, ať mi to zabalí jako dárek k narozeninám. Pak jsme dorazily ještě k nám, kde jsme kecaly, i s babičkou a pes samozřejmě zas dělal neplechy. No vidím to, že vám někdy sepíšu článek o tom, co dělá náš pes, protože se zasmějete. Pak jsem kamarádku odvezla na autobus a zbytek dne strávila s rodinou.

30. září měl můj bratranec oslavu svátku. Nějak odpoledne jsme vyrazili k němu a tetě do bytu. Všichni jsme kecali, byla sranda, večer nakonec dorazila i moje ségra. Jak víte, mám ráda rodinné oslavy.

No a to je mojé celé září! Dělo se toho jak koukám, tak akorát, článek je docela dlouhý. Tak si třeba trochu počtete. A zase za měsíc s dalším shrnutím!

A co jste dělali v září vy?

Mějte se krásně ♥
Vaše Peťula.

Znáte to. Ty lásky z dětství. Líbí se vám nějaký kluk a prostě ho musíte mít. Děláte všechno proto, abyste se mu zalíbili a on, na to moc nereaguje. Prostě kluci no, co si budem povídat, už od děství je to s nima peklo. I já měla svou děstkou lásku, teď si můžete poslechnou můj příběh, asi to bude sranda.

Začalo to už asi ve školce. Víte, jeden kluk je hrozně hezký, vysoký a tak je i oblíbený. Každá holka ho chce mít. Jenomže vy chodíte do jiné třídy. Naštěstí nastupuje základka a to už spolu ve třídě jste. Nejdřív takové ty blbinky, pošťuchování, ale nikam to nevede. Tak ho chcete získat, že uděláte vše pro to, aby byl váš.

A tak to začalo. Třetí třída. Milostné dopisy. A že jich bylo požehnaně, nekecám. Moje, v té době nejlepší kamarádka mi vždy pomáhala vymýšlet, co mám do dopisu napsat, aby na něj reagoval. Nejčastěji to byla tahle básnička:

Srdce srdci srdce dalo,

srdce srdci přísahalo.

A teď srdce prosí,

ať ho srdce v srdci nosí.

No fakt, bylo mi devět. Tuhle básničku jsme s kamarádkou pořád používali. Ona zas pro svého idola. Následovala tuna namalovaných srdíček a pusinek. Pak jsme "tajně" předali dopis klukovi. Jo těch dopisů, bylo dost, možná pět nebo víc, už nevím. Ale víte co? Ten kluk na to snad nikdy nezreagoval! Jasně bavili jsme se dál, ale prostě to bral asi humorem a ne moc vážně. Jako, jak mohl odmítnout?! Třetí třída, kluci nic nechápu.

Pak přišel zlom. Ten kluk se stěhuje. Všichni jsme byli něsťastní, protože byl hrozně oblíbený, všichni ho měli ve třídě rádi. Hlavně holky že. Pamatuji si jak jsme se s mojí rivalkou předháněly. Chlubila se mi, jak si s ním dala pusu (takovou tu děstkou). No samozřejmě já zuřila. Nevím ani, jestli to byla pravda. Když se kluk odstěhoval, rozhodla jsem se jednou pro něj uspořádat párty. Byla u nás doma na zahradě, nechápu, že to mamka schválila. Měla tu asi tuset hopsajících dětí a nevadilo jí to. Ten kluk sice přijel, ale asi jen na hodinu. No prostě se pusa zas nekonala. 

A tak skončila moje první děstská láska. Doteď na to vzpomínám. Dřív jsem se styděla, když mi to někdo připomněl, nebo řekl jeho jméno. Ale teď to beru s humorem. Vždy mi bylo devět! Už od školky kujete pikle na kluky, kdo by to byl řekl. Dnes to můžu aspoň prožívat znovu v podobě mé malé sestřenice, kdo ví, třeba taky s něčím takovým přijde. Aspoň bude stranda.

A to už by bylo o mé lásce vše. Měli jste taky nějakou děstskou lásku?

Mějte se krásně,

Vaše Peťula ♥

Měsíc se s měsícem sešel a už tu máme září. No dobře, polovinu září, skoro konec září. Hrozně mě mrzí, že jsem neměla teď na blog vůbec čas, učila jsem se na zkoušky a světe div se - můžu do druháku - jó! Takže prosím omluvte mojí nepřítomnost, doufám, že to teď bude lepší a přes volný týden si pro Vás nachystám nějaké články. Tento mám rozepsaný delší dobu a byla by škoda ho nevydat, protože bych chtěla započít takový ten cyklus, co se dělo za daný měsíc. Pokud bude teda o čem psát. A jelikož v srpnu se toho dělo víc, tak jsem chtěla začít srpnem. Snad nevadí, že je to tak pozdě. Jdeme na to!

V srpnu jsem začala chodit na brigádu. Každé úterý a čtvrtek jsem strávila ve městě na trhu, většinou za pokladnou. Občas to je náročné tahat bedny, pořád stát a počítat, ale alespoň jsem si našetřila nějaké peníze na výlety a hmotné věci. Byla jsem i teď začátkem září a asi ještě koncem párkrát půjdu.

3. srpna jsem konečně po dlouhé době, po zkouškovém, vyrazila ven se svou nejlepší kamarádkou. Vyšly jsme si na tiramisu a limonádu, poté jsme se prošly a pokecaly. Dobře, taky jsme dělaly blbosti, vzpomínaly na gymplácké zážitky. Nakonec jsme si koupily pizzu a snědly jí u mé babičky, se kterou jsme si taky hezky poklábosily. Bylo to fajn odpoledne a už se těším na takové další.

5. srpna jsem se vypravila na výlet s rodinou. Konkrétně do Krkonoš na Stezku korunami stromů a poté cestou zpět jsme se stavili v Trutnově a na Kuksu. O výletě jsem napsala dva články, můžete si je přečíst zde a zde.

9. srpna jsem byla na zápočtu z latiny, bohužel mi nevyšel. Takže si latinu pravděpodobně zapíšu v druháku, pokud se tam dostanu. (případně meziročník) Ale alespoň jsem si to odpoledne něco nakoupila v Hradci, stavila jsem se různě po obchodech a v levných knihách. A po cestě domů jsem se stavila ještě v Pardubicích a zlepšila si náladu nákupy.

12. srpna se vdávala moje nevlastní sestřenice. Co vám budu povídat, svatba to byla krásná. Taková milá, pohodová. Obřad byl asi v jednu na malém zámečku, vše bylo vyzdobeno do růžova. Poté jsme šli do hostince na oběd, pak byl tanec a krájení dortu. Pořád se něco dělo, tak to bylo moc fajn.

15. srpna jsme odpoledne vyrazili na houby. No, nic moc jsme nenašli, ale alespoň mám zábavnou historku. Já s mamkou si to štrádujeme lesem, když narazíme na spoustu hub. Kouknu na spodek a jsou jedlé, tak je hezky nosím mamce, ona je čistí. Zavoláme na mého otčíma, ať jde sem, že je tu spousta hub a on konstatuje, že to jsou horčáci. My měly s mamkou takovou radost a houby jsme tam stejně musely nechat.

16. srpna jsme já, mamka, ségra a babička vyrazily na nákupy do Pardubic. Jezdíme tam rády. Jako vždy jsme se stavily v mléčném baru na snídani, pak prolétly obchody a prostě si užily odpoledne spolu.

17. srpna jsem slavila jmeniny a co jsem dostala za dárky, se můžete podívat zde. Oslava byla menší, protože půlka rodiny byla na dovolené, ale i tak bylo hezky a měli jsme se všichni spolu fajn.

18. srpna jsem vezla mamku s otčímem do Pardubic, protože odjížděli na dovolenou. Jela se mnou babča a zbytek dne jsme strávily spolu. Jinak jsme teda byly doma se ségrou týden sami a kupodivu to celkem v pohodě. Hezky jsme si uklízely, měly jsme čisto a klid. Byla to taková týdenní idylka.

29. - 30. srpna u nás byla na přespání sestřenice. Je jí devět a má spoustu energie. Nicméně já jí mám moc ráda. Jelikož bylo teplo, tak jsme vzaly našeho psa do řeky na koupačku, tam se setřenici moc líbilo, tak jsme šly i druhý den. Různě jsem si s ní kreslila, hrála na princezny, no znáte to, děti. Taky jsme koukaly na nějaké filmy a pozor, sestřenice se mnou kouká na Pretty Little Liars (jedu to celé odznova, ten seriál mě prostě neomrzí). Bylo to s ní fajn a těším se až ji zase uvidím.

28. srpna jsem jela do Hradce na zápočet z organické chemie II. No co vám budu povídat, je to hrozný předmět, samé reakce všude, ale zápočet jsme úspěšně udělala. Horší bude zkouška. (nechci spoilerovat, zkoušku jsem s nervy taky zvládla, ale více se dozvíte v článku - co dělo v září)

No a to je celý můj srpen. Byl trochu akčnější. V podstatě jsem chodila na brigádu, učila se a ve volném čase koukala na seriály nebo jsem byla někde na výletě.

A jaké byly vaše prázdniny? Užili jste si je? Váš nejlepší zážitek? Těším se na vše reakce!

Mějte se krásně,
Vaše Peťula ♥

Jelikož jsem měla 17. srpna svátek a hrozně ráda sleduji, co třeba dostanou ostatní blogerky k jmeninám či narozeninám, tak mě napadlo taky něco takového přidat. Nechtěla jsem vám jen tak stroze předhodit, co jsem dostala, tak jsem se rozhodla napsat něco málo o tom, proč mám ráda oslavy s rodinou. 

Naše rodina není zas až tak velká, ale téměř každý měsíc máme co slavit. Narozeniny či jmeniny. A že my oslavy milujeme. Vždy se sejdeme hezky pohromadě, třeba tak 12 lidí a hezky se bavíme. Jíme, pijeme a smějeme se. Mám ráda oslavy s rodinou, tady je pár důvodů, proč jsou rodinné oslavy super:

Nemusíte se nijak předvádět, protože vás rodina zná a klidně se můžete do nekonečna ztrapňovat a kecat blbosti. Oni to vezmou v pohodě, jste přece rodina.

Vždy najdete téma k povídání. Víte co zajímá ostatní a nestane se tak, že nastane ticho. Vždy se je o čem bavit, probírat co ostatní zažili a každého to zajímá.

Můžete hodovat a pít jak je libo. Nehrozí, že se ztrapníte třeba před svým objevem, nemusíte se hlídat, kolik jste měli dortíků a chlebíčků. Rodina ví, že jste jedlíci, tak proč si nevzít, od toho to všechno je.

Navrátíte se do děství a minulosti. Jelikož rodina pravděpodobně prožila dětství s Vámi, tak si proberete co jste vyváděli a oni Vám poví, jak to bylo u nich. Pořádně se zasmějete, zážitků a vzpomínek není nikdy dost.

Rodinné oslavy jsou prostě super. My se vždy bavíme klidně do noci. Občas i hrajeme hry, ale nejdůležitější je, že si užíváme přítomnost těch druhých. Rodina je jen jedna a musíme si jí vážit ♥

A tady už jsou dárečky, co jsem dostala od rodiny. Kromě obálek s penězi jsem dostala nějaké hmotné dárky a určitě Vás zajímá, co jsem dostala, tak se na to pojďme podívat:

Zmínila jsem se, že miluji chryzantémy, takže mi je hned koupila mamka a obě babičky. Jsou to prostě nádherné květiny ♥

Tenhle hrnek jsem viděla v Albi a hrozně se mi líbil, protože se hodí tématicky k mému studiu. Mamka mi ho nakonec koupila, nevěděla jsem o tom, ale měla jsem tušení. Je hrozně super ♥

Tuhle krásnou kočičku v podobě zvonku jsem dostala o babičky na památku. A náramky jsou opět od mamky, vybírala jsem si je sama.

Dále, opět od mamky, jsem dostala pěnu do koupele a krém na ruce od Avonu. Oboje krásné voní a určitě to hezky využiji.

Jelikož pustupně přecházím na rostlinou kosmetiku, tak jsem si vybrala několik věcí od Yves Rocher. Mám tuhle značku hrozně ráda, vše krásně voní a mám velkou radost, vždy když si něco od YR koupím nebo dostanu. O všech produktech, co mám od Yves Rocher plánuji i samostatný článek, pokud bude zájem. Jinak komestiku mi opět dala mamka.

Dále jsem dostala, jak už jsem psala, peníze. Za ty jsem si objednala mix.it, který určitě brzy dorazí a pak jsem si koupila nějaké drobnosti. Za všechny dárky moc děkuji a hrozně si jich vážím ♥

A jak slavíte svátek či narozeniny vy? Jaký máte názor na rodinné oslavy?

Mějte se krásně,

Vaše Peťula ♥

Už dlouho jsem chtěla napsat nějaký článek na téma karma a konečně mám kam psát. Někomu to možná může přijít jako hloupost, ale já na karmu věřím. Věřím, že když jsou lidé zlí, tak se jim to jednou vrátí.

Na začátek bych chtěla přidat takový vtipný příběh, ale zároveň se vztahuje k tématu. Vracím se do doby mého maturitního plesu, kde jsme tančili předtančení v párech. Znáte to, takové to dohadování, s kým půjdete a s kým budete tančit. Tak jsem se domluvila s kamarádem, že budeme vystupovat spolu. Ale ejhle! Samozřejmě, když se ho zeptalo ještě pár holek, nemohl se rozhodnout, s kterou půjde, i když já se ho zeptala první. A tak si vybral jinou. Byla jsem naštvaná, a dost. Když už jsme se dohodli, tak to takhle rušit. Ale víte co? Ten kamarád si asi týden před plesem zlomil nohu. Karma? Já myslím že jo. Nakonec jsem tančila s jiným spolužákem a dopadlo to suprově. To byl jen takový příběh k nadlehčení, ale teď bych to chtěla pojmout trochu vážně.

Lidé se občas chovají fakt ošklivě. Vidím to. Všude. Bohužel i v rodině. Nevím v čem je smysl ubližovat druhým, když prostě víte, že vám by se to taky nelíbilo. Mrzí mě, že pak trpí lidé, kteří by pro druhé udělali první poslední. Mrzí mě, že lidé jsou tak nevychovaní a odporní. Ale co už, s tím nic nenaděláme. Nepřevychováme je a je jen na jejich vlastním svědomí, jak se zachovají.

Veřím, že ti, co se takto chovají, tak se jim to jednou vrátí. Přece to nemůže být jen tak, každý si musí zlé činy odpykat. Věřím, že jednou uvidí tu druhou stranu věci a sami pocítí tu bolest, samotu a slzy. Věřím v karmu. Karma hledá, karma najde. Ať už to bude trvat den, měsíc či rok. Karma má svůj čas a vybere si nejlepší chvíli.

A co vy? Věříte na karmu? Věříte, že lidé co způsobují utrpení druhých, také jednou dostanou, co zaslouží? Určitě mi napište vaše názory. Budu moc ráda.

Mějte se krásně,

Vaše Peťula ♥